Levente Csender: O nejhlubší bídě – Maďarsko
Narozen 1977 v Sedmihradsku, od čtrnácti let žije v Budapešti. Na Katolické univerzitě Pétera Pázmánye vystudoval komunikaci a maďarský jazyk a literaturu. Vydal sbírku Szűnőföldem (Moje zanikající/rodná země, 2006), která je podle jednoho z kritiků: „… jedinou dlouhou větou: o přesídlení z vesnice do města, z agrární chudoby do postindustriální bídy, z rolnické životní formy do lumpen stylu, z menšiny do velkého zatraceného nic.“ V jiné knize, Fordított zuhanás (Obrácené padání, 2010), pojednává změny režimu po pádu železné opony v Maďarsku a Rumunsku a dvě následující dekády. Pokládá si zde mj. otázku, nakolik může být člověk v postkomunistických zemích opravdu svobodný. Příběhy z povídkové knihy Egyszer majd el kell mondani (Jednou to bude třeba říct, 2015) zasadil do období od osmdesátých let minulého století v Rumunsku po desátá léta nového tisíciletí v Budapešti. Naposledy vydal svazek pohádek A különleges Meditittimó kalandjai (Dobrodružství speciálního Meditittima, 2019), předlohou titulní postavy je tu autorův desetiletý autistický syn a knížka krom jiného může sloužit jako svébytný průvodce po světě autistů, vyšla s ilustracemi autorovy manželky Enikő Szalontai.