Spisovatel, překladatel z angličtiny, němčiny a španělštiny, vysokoškolský pedagog, narozen 1962. Na univerzitě v Pětikostelí vyučuje umělecký překlad a dějiny básnických forem. Je autorem poetické příručky s názvem A vers ellenforradalma (Kontrarevoluce básně). Svoji první prózu vydal poměrně pozdě, ve 42 letech. „Jsem adiktivní osobnost, často jsem unikal do závislosti na abstraktních, umělých organismech – historické strategické hry – a jimi si člověk může zničit život úplně stejně jako drogami. Chodil jsem i na terapii a pak jsem přišel na to, že zůstanu závislý navěky, avšak závislost na hře je možné přepnout na psaní románů. To je téměř stejný mechanismus, jenže se nemusím řídit programem, který mi napsal někdo jiný, ale program píšu a zároveň i hraju já sám.“ V roce 2012 získal za román Török tükör (Turecké zrcadlo, Větrné mlýny 2017) Literární cenu Evropské unie. Román zavádí čtenáře do Uher 16. století, kdy si zemi podmanil sultán Sulejmán Nádherný. Bouřlivé dění sledujeme očima mladého osmanského Turka. O obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy roku 1968 vypovídá nejnovější Horváthův román Tankom (Můj tank, Větrné mlýny 2018). Naše historické trauma však pojímá groteskně. Vypravěčem a přímým účastníkem invaze je totiž politicky uvědomělý prosťáček s hodností nadporučíka Maďarské lidové armády. Román v překladu Simony Kolmanové získal nominaci na Literu za překladovou knihu.